Nordkapp 2009

Každá cesta přinese spoustu překvapení, žádná cesta nebyla taková, jakou jsem si ji představoval. Tušil jsem, že i tentokrát to bude takové, ale tahle výprava na nejsevernější výspu Evropy mě počastovala zvratem, který předčil veškerá moje očekávání. Vyrazil jsem na milovaný Sever za volností a samotou a namísto toho mi Cesta přihrála nečekaného souputníka, v jehož společnosti jsem pak strávil téměř dva měsíce. Stačilo si v Dánsku odběhnout do lesíka a když jsem se vrátil, stál u mého kola chlapík se stejně naloženým bicyklem, stejnou rodnou řečí a stejným cílem cesty. Náhoda, které nešlo odolat. S padesátníkem Ivanem Litavským z Břeclavi jsme vytvořili asi trochu bizarní ale docela fungující a úspěšnou dvojku. Nečekaná spolujízda s naprosto neznámým člověkem byla pro mě novinka, na kterou jsem si musel zvykat a zároveň jedna z nepozoruhodnějších zkušeností, které mi kdy Cesta poskytla.
Výprava tedy byla dokonale jiná, ale cíle jsem vesměs dodržel. Ještě sám a nic netušíc jsem švihal po labské cyklostezce Německem. Na Jutském poloostrově jsem si zajel na ostrov Rømø a navštívil tři nejvyšší hory Dánska. Před trajektem do Norska přišlo setkání s Ivanem a začala naše spolujízda. Přejeli jsme hory a fjordy jihozápadního Norska, severní polární kruh a souostroví Lofoty. Horké a slunečné počasí, které nám umožnilo se na severní výspě Evropy koupat v jezerech a řekách, bylo jen dalším z řady překvapení. I díky němu jsme si mohli vychutnat půlnoční slunce na Nordkappu.
Zpátky dolů jsme jeli Finskem a Pobaltím, kde jsme navštěvovali památky na novodobou historii. V Polské Osvětimi jsme s Ivanem rozloučili a domů už jsme dorazili zase každý sám.
Cestu popisuju více v poslední kapitole knížky.

8 283 km, 66 dní