Malá a Velká Británie 2016
Nevěděl jsem, jak tuto cestu nazvat, a tak jsem nechal pracovní označení, pod kterým jsem tenhle cyklovýlet západní Evropou plánoval. Proč Malá a Velká Británie? Jako Malá Británie (Britannia Minor) bývala za Římanů označována Bretaň, odtud také její název. Už dlouho mě lákala, stejně jako vyloďovací pláže ze Dne D v Normandii. A Velká Británie je jasná. Tam jsem měl resty v podobě nezdolaného vrcholu Irska a velšského Snowdonu, který jsem dříve vynechal. K tomu jsem připojil dojezd přes Benelux, francouzské Vogézy a německý Schwarzwald a výtečná cyklocesta byla na světě.
Na začátku září jsem se nechal přepravit autobusem do Paříže a odtud už jsem kromě trajektů přes moře šlapal výhradně na kole. Za 44 dní jsem najel 4 244 kilometrů. Nebyl to žádný dechberoucí kontinentální přejezd, spíše takové poznávací putování, přesto, nebo možná právě proto jsem si tuhle cestu opravdu užil a vychutnal. Poctivě jsem se na všechno vykašlal a krásně si pročistil hlavu. Měsíc a půl jsem nebyl na internetu, měsíc a půl mě neotrávily žádné sdělovací prostředky, měsíc a půl jsem na plné pecky jen a jen cestoval.
Ale nemá cenu psát román. Podrobnější informace jsem se snažil vtěsnat do popisků pod obrázky:
Trasa Paříž - Žamberk trochu oklikou: 44 dní, 4 244 km.
Paříž - žlutý autobus nás vyklopil na deštivou ulici. V autobusové zastávce jsem skládal kolo.
První kroky vedly k hrobu Jima Morissona (ten s květinami) na pařížském hřbitově Père Lachaise.
A 'oficiální start' pod Eiffelem
Versailles - Ludvík XIV. kontroluje večerní šrumec. Celé odpoledne jsem se prokousával Paříží a se soumrakem zapadl do prvního lesa za městem.
Podél Seiny jsem směřoval k moři, do Normandie.
La Roche-Guyon - zámek na Seině, kde za války bydlel polní maršál Erwin Rommel. Dohlížel na opevňování pobřeží v Normandii.
Vernon - Starý mlýn (Vieux Moulin) na spadlém mostě přes Seinu
Po třech dnech jsem dorazil k normanskému pobřeží. Křídové útesy v Etertat.
Křídové útesy v Etertat.
Ústí Seiny do moře. Na kole se dá přejet jen po mostě u Tancarville.
Normandie slyne spoustou pěkných městeček. (Zde Sainte Honorine des Pertes)
Chudák pejsek... (normanské pobřeží)
Pegasus Bridge u Bénouville - tady padly první výstřely Dne D. Strategický most obsadili nočním výsadkem britští parašutisté, ještě před vyloděním kolegů na přilehlých plážích.
Pláže, po kterých kráčela historie. Jel jsem ve stopách Dne D, vylodění Spojenců v Normandii 6.6. 1944. (Zde památník u Juno Beach Museum)
Pláž Omaha, úsek Fox Green u Colleville. Tady svedli američtí vojáci nejtěžší boje.
Vyloďovací pláž Omaha u Vierville sur Mer
Obyvatelé měst na normanském pobřeží byli prvními osvobozenými. Colleville sur Mer nad pláží Omaha
Jeden z mnoha vystavených pancéřových pamětníků. Juno Beach Museum
Vyloďovací čluny v Musée D-Day Omaha, Vierville sur Mer
Hned po vylodění postavili Spojenci umělý přístav z pontonů a betonových bloků, které trčí z vody dodnes. Přístav Mulberry v Arromanches les Bains
Němci opevnili pobřeží Atlanským valem. Dělostřeleckou baterii v Longues sur Mer zneškodnili Spojenci až druhý den po vylodění.
Pointe du Hoc. Skalnatý výběžek s německou dělostřeleckou baterií. Dobývali ji ve slavné operaci američtí rangeři za pomoci lan a žebříků, se šedesátiprocentními ztrátami...
Pointe du Hoc. Pohled průzorem dělostřelecké pozorovatelny.
A americká bilance bojů v Normandii - 10 000 křížů na hřbitově u Colleville sur Mer
Na křídových útesech Normandie jsem našel nádherné místo pro stan.
... a ráno úsvit z moře...
Cestou z Normandie do Bretaně jsem minul klášter Mount Saint Michel.
Tenhle bulharský blázen se jmenoval Plamen. Ještě na podzim chtěl došlapat na Nordkapp a do vánoc domů do Bulharska.
Menhir du Champ Dolent, nejvyšší z mnoha bretaňských menhirů (9 m).
Bretaňský přístav Saint Malo
Korzárská pevnost v bretaňském přístavu Saint Malo
Několik dnů jsem projížděl vyhlášené severní pobřeží Bretaňského poloostrova. (Tady u města Saint Briac sur Mer)
Podvečer na severobretaňském mysu Cap Frehel
Na mysu Cap Frehel
Pobřeží růžové žuly (Côte de Granit Rose) na severu Bretaně
Pobřeží růžové žuly na výběžku Pointe Chateau
... poblíž jsem zaparkoval kolo a prošel se úžasným žulovým světem.
Pobřeží růžové žuly na výběžku Pointe Chateau
Pobřeží růžové žuly u Trégastelu
Jednu z bretaňských nocí jsem strávil na čísi zchátralé zahradě.
Pak jsem zajel trochu do bretaňského vnitrozemí. Městečko Huelgoat je poeticky proložené žulovými balvany.
Huelgoat - prošel jsem se ve zdejším balvanovém lese, opředeném pověstmi o Artušovi.
Z procházky po huelgoatském lese.
V bretaňských horách Monts d'Arrée vede silnice na kopec Mont Saint-Michel de Braspart (381 m).
Monts d'Arrée - vyběhl jsem si na kopec Roc'h Trevezel (384 m) se skalnatým hřebínkem na vrcholu.
Roscoff - vydáváme se na noční plavbu do irského Corku.
První kilometry v irských horách (Derrynasaggart Mountains)
Při výjezdu na průsmyk Moll's Gap na jihozápadě Irska mě doprovázel déšť.
Údolím Black Valley jsem směřoval k nejvyšší hoře Irska.
Pršelo bohužel i na průsmyku Gap of Dunloe, jinak vyhlášené cyklistické lahůdce.
Výstup na nejvyšší horu Irska Carrauntoohil. Šel jsem po klasické cestě z farmy Cronin’s Yard přes Devil's Ladder.
Vlevo v mraku Carrauntoohil
Výstup na Carrauntoohil - jezero Lough Calee
Carrauntoohil (1041 m) - Konečně! Na vrchol Irska jsem se vydal už před devíti lety, ale v mlze jsem trefil jiný kopec...
Typický obrázek Irska: krásná krajina, ovšem za plotem se zamčenou bránou. (Galty Mountains z údolí Glen of Aherlow)
Rock Of Cashel - sídlo keltských králů.
Rock of Cashel - významné místo irské historie
V horách Wicklow Mountains u Dublinu jsem chytl parádní počasí.
Po Wicklow Mountains vede stará vojenská silnice (The Military Road, R115), dnes vyhlídková promenáda.
Ve Wicklow Mountains se dá vyjet na kopec Kippure s vysílačem a výhledem na Dublin.
Wicklow Mountains - Military Road pod Kippure
Vyplouváme z irského Dublinu do velšského Holyheadu.
Wales - po vylodění z trajektu jsem zakempoval na pláži; s nočním přílivem vystoupalo moře až k hromádkám listí uprostřed.
Wales - příjezd do NP Snowdonia (výjezd z Llanberis na Pen Y Pass)
Ve Walesu jsem si vyšel na Snowdon. (Jezero Llyn Teyrn z cesty Miner's Track)
Na vrcholu Snowdonu (1085 m)
Sestupová cesta Watkin Path procházela starými hornickými osadami.
Úžasné výtvory z místní břidlice na úpatí Snowdonu (Z cesty Watkin Path)
Ve Snowdonii zase jednou přestalo pršet. (Silnice A470 u Dolgellau)
Z kempování ve Walesu - občas musí člověk přes ohradu...
Rodný dům Williama Shakespeara v anglickém Stratfordu nad Avonou
Stratford upon Avon - historická ulička Henley Street
Cambridge - prestižní King's College zdejší univerzity
At the University of Cambridge
Putování po britských ostrovech jsem zakončil v přístavu Harwich na východním pobřeží Anglie.
Harwich - zdejší radarová základna z 2. sv. války byla jednou z prvních na světě.
Jedinou postel celé výpravy jsem si dopřál v kajutě trajektu z Anglie do Holandska (Harvich - Hoek van Holland).
Holandsko - cyklostezka z přístavu Hoek van Holland do Rotterdamu
Rotterdamská ulice: silnice, cyklostezka, chodník a plavební kanál - 'gracht'
Rotterdam
Při průjezdu Holandskem se člověk nevyhne plavbě přes kanál (tady do městečka Woudrichem).
A slavné holandské cyklostezky - pěkně mi lezly na nervy a nakonec jsem před nimi utekl do Belgie.
Holandsko - v NP Loonse en Drunense Duinen
Písečné duny v holandském NP Loonse en Drunense Duinen
Holandsko
Holandské městečko Eersel
A ještě jedna povinná holandská...
Vzadu je Vaalserberg, nejvyšší hora Holandska.
....Silnice na něj měla i několik serpentin. Na vrcholu stojí rozhledna.
Na Vaalserbergu (323 m), vrcholu Nizozemí. Bohužel v dešti...
Vaalserberg - na vrcholu se sbíhají hranice třech států: Nizozemí, Belgie a Německa.
Bacha na běžkaře! Pod nejvyšší horou Belgie Signal de Botrange.
Signal de Botrange (694 m) - přes nejvyšší horu Belgie jsem projel už před devíti lety (vlevo).
Belgické Ardeny - cyklostezka Vennbahnradweg v městečku Born
Říjen v belgických Ardenách
Lucembursko - hned na prvním kilometru jsem zdolal jeho nejvyšší vrcholy. Nalevo Buurgplatz s rozhlednou.
Rozhledna na lucemburském vrcholu Buurgplatz.
Na vrcholu Lucemburska, Buurgplatz (559 m)
Pohled z Buurgplatzu na belgické Ardeny
Jenže o kilometr dál leží návrší Kneiff (560 m) a to je prý asi o půl metru vyšší než Buurgplatz...
Hrad Vianden jednoho krásného lucemburského rána.
Příjezd do skalní oblasti Malé lucemburské Švýcarsko (skála Predigtstuhl u Berdorfu)
Malé lucemburské Švýcarsko - pískovcové skály nad hraničním údolím s Německem (zde Teufelsinsel u Berdorfu)
Ve skalách u Berdorfu jsem podnikl pěší výlet.
... Stezka prolezla i jeskyní Räuberhöhle.
Další skály se nacházejí nad městem Echternach, střediskem Malého lucemburského Švýcarska.
Rozsedlinová jeskyně u Echternachu
Schengen - městečko na jihu Lucemburska, kde byla sepsána smlouva o zrušení hraničních kontrol v EU. Na ceduli malá ukázka lucemburštiny.
Francie - Maginotova linie byla předlohou našemu předválečnému opevnění. Tady si ale člověk může prohlédnout prvky u nás nevídané, třeba otočnou kulometnou věž. (Pevnost Billig, objekt B2)
Dělostřelecký objekt na pevnosti Billig (Ouvrage du Billig, B5)
Ve zdejších lesích si můžete roztrhnout gatě o zachovalé protipěchotní překážky. (Ouvrage du Billig)
Chtěl jsem navštívit slavné muzeum v pevnosti Hackenberg, leč v říjnu byla otevíračka hodně omezená...
Východní Francie - žírným krajem Lorrain jsem šlapal do pohoří Vogézy.
Kraj Lorrain ve východní Francii
Ledovcové jezero Lac Blanc ve francouzském pohoří Vogézy
Vogézy - kraj, kde se v historii prostřídali Němci s Francouzi, což některým místům přivodilo roztomile dvojjazyčný název - jako třeba sedlu Col de la Schlucht (1139 m).
Po pohoří Vogézy vede stará vojenská silnice, dnes turistická Route des Crêtes, 'Hřebenová silnice'.
Výhled z Route des Crêtes
Nejvyšší hora Vogéz, Grand Ballon (1424 m), je přesně stejně vysoká jako Králický Sněžník. Na vrcholu stojí radar.
Vogézským kopcům říkají Francouzi pro jejich oblý tvar 'ballons'.
Na mostě přes Rýn jsem se rozloučil s Francií a zavítal do německého pohoří Schwarzwald.
V německém pohoří Schwarzwald
Výjezd na nejvyšší horu Schwarzwaldu Feldberg (cyklotrasa Schwarzwald-Radweg)
Podvečer pod Feldbergem
Se soumrakem jsem dorazil na Feldberg (1493 m), vrchol Schwarzwaldu. Z údolí Rýna to sem bylo 1200 m převýšení.
Večerní pohled z Feldbergu na příjezdovou silničku. Teplota poprvé klesla pod nulu.
Podzimní večery při svíčce a čelovce byly někdy dlouhé...
A první s...čky ve Schwarzwaldu
Pramen Dunaje, resp. pramenné řeky Breg
První dunajské kilometry ve Schwarzwaldu (údolí Bregu u Furtwangenu)
V Donaueschingen vzniká soutokem Bregu a Brigachu 'oficiální' Dunaj a také začíná Dunajská cyklostezka. Jel jsem po ní řadu dní až do Regensburgu.
Vsakování Dunaje (Donauversickerung) - za Immedingenem se většina vody vsákne (steče mezi kameny napravo) a podzemím proklouzne do Rýna, tedy do opačného (!) povodí s ústím v Severním moři.
Mühlheim an der Donau v přírodním parku Horní Dunaj
V přírodním parku Horní Dunaj (Naturpark Obere Donau)
V NP Obere Donau se Dunaj zařezává do pohoří Švábská Alba. Mezi městy Mühlheim a.d D. a Beuron vede štěrková cyklostezka nádherným údolím.
Lahůdky Horního Dunaje - silnice L277 u Thiergartenu
Jurští amoniti na Horním Dunaji - vlastní nález při ranní toaletě.
Dunajské jitro
Jenže realita na stejném místě...
Před Regensburgem vtéká Dunaj do soutěsky Weltenburger Enge.
Poslední dobrodružství: zabrousil jsem do vojenského újezdu Brdy.
... zatoulal jsem se až do zakázané zóny a nakonec jsem se ocitl na střelnici u Jinců...
A poslední ráno u Hradce Králové