Izrael (a Palestina) 2018
Po loňském pěším přechodu byla moje fascinace Izraelem natolik silná , že jsem se musel vrátit, tentokrát v sedle kola. Během necelých třech dubnových týdnů jsem chtěl prošlapat celou zemi od severu k jihu, projet si vyhlédnuté štěrkovky v pouštích, pokusit se o nejvyšší horu, a také navštívit okupovaná území - Golanské výšiny a Palestinu. S trochou fantazie se tu dá pořídit jakýsi mikropřejezd asijské pevniny od Atlanského k Indickému oceánu, tedy od Středozemního moře k Rudému. Je tu také nejníže položená silnice světa. Zkrátka, cyklocestovatel se tu rozhodně nenudí.
Do Izraele, konkrétně do Tel Avivu, jsem se přepravil letecky. Konec dubna je pro zdejší pouště považován za hraniční termín, vedro bylo místy znamenité, nicméně pohyb v pouštích mi nakonec komplikovaly spíše bouřky a záplavy. Asi nejpalčivější otázkou při cestování na Blízký východ je ale otázka bezpečnosti. Trefil jsem se zrovna do období zvýšeného napětí: Trump prskal rakety na Sýrii, Izraelci tam bombardovali íránské pozice a očekávali odvetu, Palestinci vyhlásili šest týdnů protestů u příležitosti 70 let od založení Izraele... Přesto jsem si splnil téměř všechny body programu. Bez problému jsem se dostal až na hranici s Libanonem i se Sýrií. Kromě bleskových záplav jsem se nikde necítil být ohrožen. Cestoval jsem tu vlastně stejně jako kdekoliv jinde. Pro orientaci jsem využíval výbornou offline verzi Mapy.cz v mobilu. Plyn na vaření jsem si pořizoval samozřejmě až na místě. K tomu se hodí síť outdoorových prodejen po celé zemi Rikushet (www.rikushet.co.il).
Za necelé tři týdny jsem našlapal 1 675 km.
Po roce opět v Tel Avivu
Z Tel Avivu jsem zamířil po pobřeží na sever po silnici č.4. Jako u většiny hlavních tahů ve skrytu široké krajnice.
Nad Haifou se zvedá pohoří Karmel. Na jeho úpatí je rezervace Nachal Mearot s pravěkými jeskyněmi (vpravo).
Jeskyně Nachal Mearot s pravěkými nálezy.
V rezervaci Nachal Mearot na úpatí Karmelu
Na úpatí Karmelu
V útrobách pohoří Karmel jsem hledal úkryt na noc. Bohužel většinu lesů sežehly požáry.
Pak jsem zamířil do vnitrozemí na biblickou horu Tabor u Nazaretu.
Na horu Tabor vede úžasně klikatá silnička, kterou jsem si vyhlédl při loňském pochoďáku.
Na hoře Tabor (557 m) mě přivítal velebný pán. V kraťasech mě ale do poutního kostela nepustil.
Šťavnaté pastviny pod horou Meron, nejvyšším vrcholem mezinárodně uznaného Izraele.
Výjezd na horu Meron (vzadu), oficiální střechu Izraele. (Dvakrát vyšší kopce se ale nacházejí na okupovaných Golanských výšinách.)
Samotný vrchol Har Meron ve výšce 1204 m okupují vojáci.
Pohled na Har Meron od severu z galilejských sadů.
K libanonským hranicím projížděla silnice (č.899) krásnou krajinou.
U libanonských hranic
Vyhlášené galilejské víno
U libanonských hranic
Podařilo se mi dostat až na samou čáru s Libanonem, chráněnou dvojtým plotem. (U vesnice Malkiya).
A vzácný pohled do znepřáteleného Libanonu. Napravo vlaje na truc palestinská vlajka. (U vesnice Maliya).
Arabská a později křižácká pevnost Nimrod na úpatí Golanských výšin
Stoupání na Golany objíždí hrad Nimrod z několika stran. Vzadu údolí Jordánu, odkud jsem přijel.
Snažil jsem se dostat do nejvyšších partií Golanských výšin. Vzadu 2 800 m vysoká hora Hermon.
...Skončil jsem ale v lyžařském středisku Hermon ve výšce 1600 m. Na štěrkovky, vedoucí na kopce se syrskou hranicí a také střechu současného Izraele, mě armáda nepustila.
Původně syrské Golanské výšiny okupuje Izrael od Šestidenní války v r.1967. V následné Jomkipurské válce se Syřané snažili je dobýt zpět, leč marně. Památník u skiresortu Hermon.
Bývalé syrské město Majdal Shams obývá etnická komunita Drúzů.
Kromě hory Hermon jsou Golanské výšiny sopečným platem s vyčnívajícími kužely. Podél syrské hranice vede silnice č.98.
... Na všech kopcích jsou vojenská postavení. Na sopce Har Bental je i přístupné muzeum.
Har Bental skýtá výhledy do válkou zmítané Sýrie. Vzadu město Kuneitra, odkud občas 'zahřmělo'.
V izraelském opevnění na Har Bental.
Po válečných konfliktech zejí na hranici se Sýrií zplanělé louky s minami a nevybuchlou municí.
Golany - přespal jsem pod širákem mezi minovými poli a ráno nakouknul k opuštěným izraelským bunkrům u syrské hranice.
Jako memento stojí na golanských loukách tanky z Jomkipurské války.
Na pahorku Tel Saki (vlevo) vzdorovala za Jomkipurské války izraelská armáda mnohonásobné syrské přesile.
... hrstka vojáků živořila dlouhé dny v rozstříleném bunkříku...
Na Tel Saki jsem se ocitl na svátek Jom ha-zikaron, Den vzpomínek na padlé vojáky, slavený v předvečer Dne nezávislosti.
Golanský pahorek Tel Saki je legendou i pro současné izraelské vojáky.
Izraelský tank, pamětník Jomkipurské války, míří z Tel Saki na silnici č.98, po níž jsem projel celé Golany.
Z Golanských výšin jsem sjel ke Galilejskému jezeru ve výšce mínus 200 m. Špičatá hora vzadu uprostřed je Arbel, pod níž jsem loni zahajoval přechod Izraele.
Domky s jednotnou architekturou v kibucu Ein Gev na břehu Galilejského jezera.
Biblická řeka Jordán...
Jižně od Galilejského jezera tvoří řeka Jordán hranici s Jordánskem.
Pak jsem přejel na palestinský Západní břeh Jordánu. Nocoval jsem ale v sadu u židovského kibucu.
V palestinských kopcích se rozkládají beduínské osady. (Západní břeh Jordánu)
Palestinský prodavač mě pozval na čaj. (Západní břeh)
Mrtvé moře, vzadu jordánské hory. (Západní břeh Jordánu)
Po silnici č.90 jsem projel západní břeh Mrtvého moře.
V útesech nad Mrtvým mořem jsem se prošel k pouštním vodopádům Ein Gedi.
Rezervace Ein Gedi je osvěžující oázou.
V rezervaci Ein Gedi
Nejníže položená cyklostezka světa - mínus 400 m., u střediska Ein Bokek na břehu Mrtvého moře.
Solné krusty na břehu Mrtvého moře.
První pouštní kilometr: u Neve Zohar jsem se po štěrkovce vydal do Wadi Pratsim.
Wadi Pratsim v Negevské poušti
Wadi Pratsim jsem si projel po štěrkových cestách.
Ve Wadi Pratsim
Wadi Pratsim
Wadi Pratsim - i štěrková cesta nakonec zmizela a jel jsem vyschlým řečištěm.
... vyjel jsem na pouštní pláň - pohled zpět na zářez Wadi Pratsim.
Pouštní rozcestník. Vzadu Sodomská hora, kam jsem se vydal.
Pohled ze Sodomské hory k Mrtvému moři. Tam někde se snad nacházela biblická Sodoma...
U Mrtvého moře jsem se utábořil za potrubím, které přivádí vodu do obrovské továrny na hořčík.
Kaňon Avdat v Negevské poušti
Nad Negevskou pouští se sbírá bouřka. Tahle mě ještě minula.
Uprostřed Negevské pouště se rozkládají erozní krátery, 'machteše'. Z vyhlídky ve městě Mitzpe Ramon se otevírá Makhtesh Ramon.
Silnice č.40 klesá z města Mitzpe Ramon do kráteru Makhtesh Ramon.
Pohled na silnici 40, kterou jsem projížděl Makhtesh Ramon.
.... a pohled opačným směrem - ze dna kráteru na jeho hranu.
Podvečerní projížďka kráterem Ramon.
... po štěrkovce jsem zajel do kempu Be'erot.
V pouštním tábořišti Be'erot je dokonce tekoucí voda. V noci mi nějaké zvířátko ukradlo jídlo na tři dny. Zachránil mě školní zájezd, když mi přinesli tašku baget...
Po silnici 40 jsem v krásném dni mířil Negevskou pouští na jih.
Negevská poušť na okraji machteše Ramon
Silnice 40 nabídla skoro arizonské scenérie.
Na jih od machteše Ramon se silnice narovnala do pouštních plání.
... na oběd mi poskytl jediný stín bilboard.
Přejezd Negevské pouště po silnici 40
... navečer jsem dorazil opět k Velké příkopové propadlině, wádí Araba (která severněji pojímá řeku Jordán a Mrtvé moře). Vzadu jordánské kopce.
... zakempoval jsem na hraně wádí Araba.
Úsvit nad Jordánskem
Ráno jsem nakouknul do kaňonu Nehalim Gdolim na hraně wádí Araba.
Před příjezdem k Rudému moři jsem zavítal do národního parku Timna.
NP Timna je proslulý skalními útvary. Zde Mushroom and half, Jeden a půl houby.
... a tady už dokonalá Houba.
Zdejší skalní okna jsou pojmenovaná Arches po slavném americkém parku.
Izraelské Arches v NP Timna
Na noc mi izraelští trekaři poradili jezírko Timna Hidden Lake v bývalém měděném dole.
... voda v něm byla trochu slaná, ale před spaním krásně osvěžila.
Ve středisku Eilat jsem dorazil k Rudému moři. Tedy poprvé u Indického oceánu.
Při stoupání od Rudého moře do eilatských hor mě doprovázely přeháňky.
Hranici s Egyptem lemuje plot a vojenská asfaltka se zákazem vjezdu. Napravo je moje silnice č.12 nad Eilatem.
Stanoviště izraelské armády u egyptských hranic, momentálně opuštěné.
Tenhle voják mi nejen poskytl vodu, ale nechal se i vyfotit s legendárním tankem Merkava na pozadí.
Nepěkné vyhlídky v Negevské poušti
... a výsledek: jinak vyschlými wádí se valí voda.
Místní z toho mají vánoce. Sjíždějí se, aby se podívali na řeky v poušti. To odpoledne se ale v nedalekém kaňonu utopilo 9 středoškoláků.
V noci teprve vypukl bouřkový masakr. Naštěstí jsem spal v bezpečí školní učebny v městečku Ein Hatseva.
Po záplavách byly silnice uzavřené. Moc jsem ale chtěl vyjet na průsmyk Scorpion's pass, a tak jsem pokračoval.
Silnice byla na několika místech poškozená, ale protijedoucí řidiči mi dávali naději, že bych mohl projet.
Při stoupání na Scorpion's pass (silnice č.227 Ein Hatseva - Dimona) jsem se vynořil ze záporných výšek nad hladinu moře.
Že se budu na poušti brodit blátem, toho bych se nenadál, nicméně i nejproblematičtější místo jsem snadno překonal a cesta na Scorpion's Pass byla volná.
Za brodem jsem byl naopak já poslem dobrých zpráv. Tyhle židovské chlápky jsem potěšil, že nejspíš projedou.
A konečně serpentiny na Scorpion's Pass. Silnice se klikatí ve svahu napravo.
Scorpion's Pass (Ma'ale Akrabim)
Scorpion's Pass
... Za ním se objíždělo nukleární středisko Dimona s přísným zákazem focení. Neodolal jsem a zmáčkl spoušť, což mě stálo opletačky s izraelskou armádou. Naštěstí se spokojili se smazáním fotek.
A povinný obrázek. Ve skutečnosti skoro jediné koráby pouště, které jsem potkal.
Na hranici s palestinským Západním břehem jsem se rázem ocitl v jiné krajině - v příjemných borových lesích.
Potkal jsem tu závod Holyland MTB Challenge, při kterém se asi týden přejíždí Izrael z jihu na sever. Tohle je jeho legenda, Hanoch Redlich, několikanásobný vítěz a rekordman.
Judské pohoří na hranici se Západním břehem. V Izraeli zelená díky udržovaným lesům, dále v Palestině suché kopce.
...Projížděl jsem se tu po štěrkovkách s turistickým značením.
Izraelská zeď na hranici s palestinským Západním břehem Jordánu. A za ní propastně jiný svět...
Nemilosrdně se vine Judským pohořím. Nalevo Izrael, napravo Palestina.
Betlém, palestinské město a v něm chrám Narození Páně, údajné místo narození Ježíše Krista.
Betlémský chrám Narození Páně. Někde na konci zatočené fronty je na podlaze hvězda na údajně přesném místě Ježíšova narození. Přiznám se, že jsem frontu neabsolvoval...
Betlémská Mléčná jeskyně - zde se ukryla Svatá rodina při vraždění neviňátek.
... poutníci z celého světa tu zanechávají peněžité dary, a tak se betlémské jezulátko spokojeně rozvaluje v doláčích...
Zeď z druhé (palestinské) strany (Betlém, Západní břeh Jordánu)
Nenáviděná izraelská zeď poskytuje široké pole pro protestní palestinská sgraffiti.
Jeruzalém jsem navštívil jen symbolicky. Vyjel jsem si na Olivetskou horu s klasickým výhledem na Staré město.
... a také na Herzlovu horu s izraelským národním hřbitovem.
... odpočívají tu nejen váleční hrdinové, ale i největší státníci. Zde Šimon Perés.
Hrob Goldy Meirové, izraelské premiérky v době Jomkipurské války. Herzlova hora v Jeruzalémě.
Cílová rovinka do Tel Avivu vedla přes dálnice, aglomerace a průmyslové zóny.
Pečlivě sbaleno na telavivském letišti. Posléze přišlo všechno rozebrat a 3 hodiny rezervy byly na izraelská bezpečnostní opatření skoro málo...