Kypr 2015
Kypr je jedna z krásně paradoxních položek na seznamu evropských vrcholů: evropská země na asijském ostrově. Ostrov Kypr už sice geograficky patří k Asii, ale Kyperská republika je kulturně a politicky vysloveně evropskou zemí. V roce 2004 vstoupila spolu s námi do Evropské unie. Výpad za její nejvyšší horou Olympos (1 951 m) jsem pojal jako mini-cyklovýpravu, která nakonec načetla pěkných 700 km. Listopadový termín se postaral o velmi příjemné počasí.
Snad užitečné turistinfo:
• Letěl jsem s Ukraine International Airlines (4600,- Kč letenka + 150,- Eur za kolo). Kolo přepravili spolehlivě a celkem v pořádku. Nevýhodou levné letenky bylo 20 hodin čekání na přestupu v Kyjevě v obou směrech. Na lavicích moderního letiště Boryspil se ale spalo velmi dobře.
• V první půli listopadu panovalo na pobřeží příjemné slunečno s teplotami nad 20°C, v horách jsem koupil několik deštíků a teploty se tam pohybovaly kolem 15 stupňů. Nevýhodou podzimního termínu byl brzký soumrak – v pět odpoledne nemilosrdně zhasli.
• Z jižní, „řecké“, Kyperské republiky do „tureckého“ Severního Kypru lze přejet jen pěti hraničními přechody. Jejich seznam je na stránkách Ministerstva zahraničí. K přejezdu stačí cestovní pas.
Rozloučení s rodnou hroudou: tmavé pruhy pod křídlem jsou Bystřické a Orlické hory, světlý flek napravo je přehrada Rozkoš.
Na přestupu v Kyjevě jsem se vydal do města. Kyjevské metro je labyrint tunelů a obřích eskalátorů.
Z Kyjeva mě zajímal hlavně Majdan, dějiště převratných a tragických událostí z února roku 2013.
'Nebeská setnina', tak se říká stovce obětí střelby na Majdanu.
Majdan (Náměstí Nezávislosti) je opravený, ale ulici přejmenovanou na 'Alej Nebeské setniny' lemují improvizované pomníčky.
Symbol demonstrací na Majdanu - stavbařské helmy a plynové masky.
Štíty ukořistěné policii nebyly při střelbě nic platné...
První pozdrav kyperských kopců před přistáním v Larnace.
Solné jezero (Salt Lake) u Larnaky.
Salt Lake u Larnaky. V létě vysychá a na březích zůstanou vrstvy soli.
Salt Lake - nad krustami soli se tyčí mešita Hala Sultan.
Z procházky solí na břehu larnackého Salt Lake
Mešita Hala Sultan byla před rozdělením ostrova v r. 1974 největším muslimským poutním místem na Kypru.
Z Larnaky jsem se vydal do vnitrozemských hor Troodos. Kopec s kopulí jsem dlouho mylně považoval za Olymp (ve skutečnosti Machairas, 1423 m)
Machairas Forest na východním úbočí pohoří Troodos.
Kypr je proslulý svými kláštery. Tady je Machairas.
Na noc jsem se komusi nakvartýroval do olivového sadu.
Další den ráno jsem pokračoval ve výjezdu do Troodosu.
Na Kypru se jezdí vlevo...
Až tady se na obzoru konečně objevil Olymp.
Řídké a voňavé lesy pod vrcholem Olympu.
Pod vrcholem Olympu.
Na kyperském Olympu nesídlí bohové, ale vojáci. Velmi rychle mě odsud vyhnali. Vrchol (1951m) je bohužel nedosažitelný.
Pod vrcholem Olympu jsem se prošel ke Kaledonským vodopádům.
Kaledonské vodopády pod Olympem.
Tyhle dvě pošky se snažily v lese u Kaledonských vodopádů profitovat z turistického ruchu.
Všechny kyperské noclehy se mi podařilo absolvovat na divoko.
U jižního pobřeží
U jižního pobřeží
Petra tou Roumiou - tady se dle pověstí zrodila Afrodita (Venuše).
Pláže u Pafosu zdobily krásně žíhané valouny.
Po štěrkových cestách jsem si projel poloostrov Akamas.
Jižní pobřeží poloostrova Akamas.
Cesta po jižním pobřeží poloostrova Akamas.
Poloostrov Akamas je vzácný kus neporušeného pobřeží a přírody.
Akamas - přes kopečky jsem přejížděl z jihu na sever poloostrova.
Soumrak nad poloostrovem Akamas
Městečko Neo Chorio na druhé straně poloostrova Akamas
Přístav Latsi na poloostrově Akamas.
Pak jsem se zase vydal do pohoří Troodos. Pohled zpět přes přehradu Evretou Dam k poloostrovu Akamas.
V horském městečku Panagia se narodil první kyperský prezident Makarios III.
Na západním úbočí Troodu mě pohltilo moře kopců porostlých borovým lesem.
V Údolí cedrů nezbylo než obydlet turistickou cestu.
Ranní projížďka Údolím cedrů (Cedar Valley).
Údolí cedrů - endemitní cedry krátkolisté (Cedrus brevifolia) rostou jenom tady.
V Údolí cedrů (tohle je ale asi borovice alepská).
Severní úbočí pohoří Troodos je neobydlená a překvapivě rozsáhlá oáza ticha.
Kaplička kláštera Kykkos je skoro jedinou viditelnou stavbou široko daleko.
Kykkos, nejznámější kyperský klášter.
Klášter Kykkos
Throni (1318 m), kopec nad klášterem Kykkos, ukrývá hrob Makaria III.
... Hrobku prvního kyperského prezidenta hlídá stálá vojenská stráž.
Silnice v severních svazích mě opět vynesla až pod vrchol Olympu (s vysílačem uprostřed).
Kakopetria, městečko proslulé historickými domy s balkony.
V městečku Astromeritis jsem přejel do Turecké republiky severního Kypru. Ta se odtrhla po turecké invazi v r.74 a kromě Turecka ji nikdo neuznává.
Severní Kypr. Tady je vše turecké: mluví se turecky, platí tu turecká lira, vlají turecké vlajky a na žádné návsi nechybí busta Atatürka.
Severní Kypr - městečko Camlibel
Severní Kypr - tady pro změnu chátrají křesťanské stavby. Asi bývalý klášter v Camlibel.
Severní Kypr - měl jsem tu spadeno na nejvyšší horu Selvili Tepe (1024 m, napravo s vysílačem) v pohoří Kyrenia.
Severní pobřeží Severního Kypru. Odtud jsem začal stoupat na Selvili Tepe.
Na Selvili Tepe vede krásná asfaltka.
Z výjezdu na Selvili Tepe
Vzadu Selvili Tepe
V severním srázu Selvili Tepe ztroskotal při invazi v r.74 turecký tank.
Pásy z onoho tanku, 750 výškových metrů nad severokyperským pobřežím.
Selvili Tepe (1024 m), vrchol Turecké republiky severního Kypru. Vysílač je oplocený, ale brána byla otevřená...
Pěkná silnička doprovází hřeben Kyrenia (řecky Pentadaktylos) i dál na východ.
Podvečer u Selvili Tepe
Pohled z hřebene Kyrenie na vnitrozemskou planinu Mesaoria. Vzadu je hlavní město Nikosie.
Svoji projížďku po pohoří Kyrenia jsem zakončil na hradě St.Hilarion.
St.Hilarion - hrad stavěný na obranu proti Turkům. Dnes má pod ním kasárna a cvičiště elitní turecká armáda...
Silná přítomnost turecké armády je cítit skoro na každém kroku. Tady je pomník tureckým vojákům padlým při invazi v r.74 pod hradem Hilarion.
Vlajka Severokyperské republiky ve svahu pohoří Kyrenia (u vesnice Taskent). Je vyvedena tak, aby byla vidět z hlavního města Nikosie.
Severní Kypr - Severně od Nikosie vyrostly na vyprahlém úhoru moderní kampusy soukromé university a také obří mešita.
Severní Kypr - Už málo vídaný obrázek. (U dálnice Nikosie - Famagusta)
Severní Kypr - Po dálnici jsem valil přes planinu Mesaoria do Famagusty.
Tenhle chlápek, severokyperský Turek, mě pozval na čaj.
Marína ve Famagustě.
Severokyperská Famagusta má opevněné historické jádro.
... Ukrývá ruiny několika kostelů. Tohle je Sv. Jiří poškozený zemětřesením a tureckým obléháním.
... V jeho zdech ještě zejí dělové koule z osmanského obléhání v r. 1571.
Katedrála s minaretem. Gotickou katedrálu sv. Mikuláše přestavěli Osmané po dobytí Famagusty v r.1571 na mešitu Laly Mustafy paši.
Ve Famagustě chátrá celá čtvrť Varosha opuštěná řeckými obyvateli při turecké invazi v r. 1974.
Varosha - přísný zákaz vstupu a fotografování. Okřikovali mě i kolemjdoucí na ulici.
Varosha - od r. 1974 tu stojí zamrzlé v čase nejen řecké domy, ale i pláže s luxusními hotely.
Poslední noc v Severním Kypru jsem strávil v zákrytu opuštěného kostelíka....
... Trčel osamocený v polích před Famagustou.
... Jeho interiér byl evidentně vypálený, v prachu na podlaze kozí bobky...
.... Na zdi zbytky ikony s vytlučeným obličejem.
Agia Napa - letovisko na jihovýchodě Kypru. Na plážích vzadu jsem se konečně vykoupal v moři.
Poslední večer před odletem u Solného jezera v Larnace.