Přechod Mallorky po GR 221
I v letošním listopadu jsem utekl do teplých krajů, tentokrát na španělský ostrov Mallorca. Tenhle dovolenkový ráj oplývá vedle azurových pláží také krásnými horami Serra de Tramuntana. Vede po nich dálková pěší trasa GR 221. Není to klasická hřebenovka, spíše takový puťák přes hory doly od jednoho kouzelného městečka k druhému. I díky tomu je ale podívaná na trase úžasně pestrá: z vápencových, téměř velehorských štítů se otevírají výhledy na moře, na prastarých cestách mezi vesnicemi může člověk obdivovat umění místních kameníků a také nahlížet do středomořských zahrad a haciend.
Šest dní jsem po GR 221 přecházel ostrov ze západu na východ na trase dlouhé cca 120 km. Začátkem listopadu bylo počasí vesměs příjemné - dole na kraťasy, nahoře místy na kulicha kvůli ledovému větru. Sluníčka bylo poskrovnu, ale zapršelo jen dvakrát. Moře jsem se téměř nedotknul, ale kvůli němu jsem nepřijel...
Mapa GR 221 je na oficiálních stránkách trasy. Z nich se dá také stáhnout Pdf průvodce v angličtině.
Na start i z cíle pochodu jsem se přepravil linkovými autobusy, vyhledanými zde.
Pěkný článek o GR 221 je na stránkách Jakuba Cejpka. V diskuzi pod ním je spousta užitečných informací, stejně jako na Outdoorforu.
Přístav Port d'Andratx na západě ostrova, odkud jsem nastoupil pěší přechod.
Z přístavu Port d'Andratx jsem stoupal do prvních kopců.
Na návrší Puig en Ric se otevřely první pohledy na hory Serra de Tramuntana, kam jsem mířil.
V Sant Elm jsem se ocitl opět u moře. Vzadu ostrov Sa Dragonera
Ostrov Sa Dragonera při západním pobřeží Mallorky
GR 221 se říká 'Cesta suchých kamení' (Ruta de Pedra en Sec ). Na první ze zdejších krásných suchokamenných zídek jsem narazil u kláštera Sa Trapa.
Pohoří Serra de Tramuntana se táhne severem celého ostrova. Takto jsem je viděl navečer prvního dne.
Spal jsem pod osvědčenou střechou od stanu (bez podlážky a moskytiéry).
Další den ráno jsem se mohl ohlédnout zpět na kopce, přes které jsem šel první den. Nalevo vzadu mizí v dešťové přeháňce ostrov Ibiza.
Přes kopce jsem směřoval do městečka Estellencs.
Se značením to Španělé nepřehánějí... (GR221 nad Estellencs)
Ruina kostelíka v Estellencs
V listopadu sem tam něco zrálo. (V Estellencs)
Sem tam něco kvetlo... (Estellencs)
Mezi městečky Estellencs a Banyalbufar vedla stezka kolem starých teras s úžasnými olivovníky.
Historie suchokamenných teras nad Banyalbufarem sahá až do dob maurského osídlení. Dříve sloužily především na pěstování vinné révy.
Horský klášter Valldemossa
U kláštera Valldemossa
V klášteře Valldemossa pobýval jednu zimu Fryderyk Chopin.
Ve Valldemosse
Z Valldemossy se šlo opět přes hory do vísky Deiá. Vzadu kopec Teix (1064 m)
Podhorská víska Deiá
Nedovolil jsem si vzít...
Město Soller leží zhruba v polovině trasy.
Do Solleru jezdí z hlavního města Palma historická tramvaj.
Ze Solleru se stoupalo k nejvyšším horám ostrova.
U Solleru
Ze Solleru se stoupalo po úžasných starých cestách.
Nad Sollerem jsem našel to nejkrásnější z mallorského suchého kamení.
V krátkých listopadových dnech jsem vyrážel i končil většinou za tmy. Tady jsem schovával stan před vichrem pod horou Ofre nad Sollerrem.
A večerní výhled na Soller a moře.
Ráno jsem si vyšlápl na Puig de l'Ofre chytit východ slunce.
První paprsky pod Puig de l'Ofre. Vzadu záliv u Palmy.
Vrchol Puig de l'Ofre (1091 m)
Z vrcholu Ofre byla vidět moje další cesta: kolem přehrady Cuber (nalevo) jsem šel na kopec Massanella vzadu v mraku.
U přehrady Cuber. V mraku mizí nejvyšší hora Mallorky Puig Major.
Setkání v lese pod Massanellou.
GR 221 pod Massanellou
Ze sedla vlevo vedl skalní výstup na Massanellu, krátké, ale docela vzdušné lezeníčko.
Na Massanelle (1365 m), druhém nejvyšším vrcholu ostrova a nejvyšším přístupném. Nejvyšší hora Puig Major (1436 m) (vpravo nahoře) je kvůli vojenskému radaru nepřístupná.
Z Massanelly se dal přehlédnout celý ostrov a taky závěr mého putování. Pozítří jsem došel k zálivu u Port de Pollenca vlevo nahoře.
'Sněžné domy' (casa de neu), vyzděné jámy, sloužily k uchovávání sněhu a ledu dlouho do léta pro zdravotnické a gastronomické účely. Na fotce zrekonstruovaný Case de neu Son Macip pod Massanellou
Večer v horském klášteře Lluc - podloubí s ubikacemi
Večer v horském klášteře Lluc
Kamenné kruhy po starých milířích byly mým častým nocležištěm. V lesích za mallorskými vesnicemi jich bývá spousta.
'Jahodový strom' - kalina - keř s plody podobnými jahodám. Ve zdejších lesích kvetly a dozrávaly současně.
Poslední kopec - před cílovým městem Pollenca jsem odbočil z GR 221 na Puig Tomir.
Na Puig Tomir
Vrchol Puig Tomir (1104 m)
Pod vrcholem Tomiru je další pěkný 'sněžník'.
Lucernový večer ve městě Pollenca
Pollenca
Podél trasy GR 221 se nachází i 6 chat. Poslední noc jsem přespal v ch. Pont Roma v Pollence (za 11 Euro). Ve skutečnosti je to domek na kraji města...
Pollenca - Pont Roma - starověký most snad ještě z dob Římanů.
Z města Pollenca se dá po chodníku podél silnice dojít až k moři v přístavu Port de Pollenca a završit přechod ostrova.
Port de Pollenca na východním pobřeží ostrova, odkud jsem jel autobusem do Palmy.
Catedral de Mallorca na pobřeží v Palmě.
Poslední večer - úplněk nad Palmou.
