Iberica - Marocana 2019
Pyreneje, Picos de Europa, Santiago de Compostela, Cordillera Central, Sierra Nevada, Gibraltar, Atlas, Sahara
Bylo asi lepší rovnou v podnadpisu vyjmenovat největší trháky výpravy. Ano, jak název cesty napovídá, dva a půl měsíce jsem se poflakoval po horách Iberského (Pyrenejského) poloostrova a Maroka. Už jsem tam dříve tak nějak byl (třeba při cyklojízdě do Portugalska), nicméně zdaleka jsem nemohl navštívit všechno. Tentokrát nastal čas smazat resty, na které jsem si už dlouho brousil zuby. Nejvíce jsem se třásl na přejezd Sierra Nevady po nejvýše položené silnici Evropy. Vydařil se znamenitě, jak je snad z fotek patrné.
Září a říjen jsou asi nejpříjemnější měsíce pro návštěvu iberských hor, na Sahaře jsem si pak na konci října užíval fajnovou opalovačku s teplotami kolem 25°C.
Start na začátku září v Barceloně a dojezd v půli listopadu do Marrakéše. Mezi tím 6012 km po Španělsku, Francii, Andoře, Portugalsku, Gibraltaru a Maroku.
Přistání v Barceloně. Koupil jsem tu plyn a zamířil k prvnímu cíli, kterým byl kopec Montserrat na obzoru.
... Ale nejdříve bylo třeba poskládat kolo na barcelonském letišti.
Podvečerní Barcelona, dole fotbalový svatostánek Nou Camp. První noc jsem přespal v zalesněných kopcích za městem.
Další den jsem dorazil k Montserratu, skalnatému kopci nalevo.
Montserrat - skalní stěny ukrývají slavný klášter. Výjezd k němu byl první vrchařskou prémií.
Montserrat - u kláštera jsem nechal kolo a vyrazil na procházku mezi skály.
A Montserrat další den ráno
Pyreneje - první velký stoupák na Coll de la Creueta
Výjezd na Coll de la Creueta na východě španělských Pyrenejí
První pyrenejský průsmyk Coll de la Creueta (1922 m)
Pak jsem si odskočil do francouzských Pyrenejí na průsmyk Col de Pailhères, kam vedla úzka silnička krásným údolím.
Col de Pailhères (2001 m)
Andorra - při spaní ve 2000 m u střediska Pas de la Casa klesla teplota pod nulu.
Na nejvyšším pyrenejském průsmyku Port d'Envalira se horská romantika nekoná - stojí tu 4 čerpací stanice...
Port d'Envalira (2 408 m), nejvyšší silniční průsmyk Pyrenejí
Sjezd do Andorry v křišťálovém, ale ledovém zářiovém ránu
Andorra la Vella, hlavní město Andorry
Pohled z průsmyku Coll de la Botella (2082m) přes celou Andorru zpět - vzadu vpravo je ranní Port d'Envalira
... odtud pokračovalo stoupání na španělskou hranici do průsmyku Port de Cabús (2 302 m)
Na Port de Cabús skončil asfalt a dolů do Španělska se hrkalo po kamenité pistě.
Z Port de Cabús se sjíždělo krásným opuštěným údolím.
... Na jeho dně seděla vybydlená vesnička Torl
Serpentiny na sedlo Port de la Bonaigua ve španělských Pyrenejích
Port de la Bonaigua (2 082 m), další ze sedel zcela kouzla zbavených
... Nicméně se odtud otevřel aspoň letmý pohled na Pico de Aneto (3403m), nejvyšší horu Pyrenejí.
Ve francouzských Pyrenejích se pokazilo počasí. Stanování na pastvině pod průsmykem Col de Peyresourde (1569m)
... Hlavně sjezdy v ledových sprchách byly peprné. Uhnal jsem si tu solidní nachlazení. Col d'Aspin (1490m)
A legenda Tour de France, průsmyk Tourmalet. Kvůli sněhové nadílce jsem musel výjezd o den odložit.
Col du Tourmalet (2 115 m) ve francouzských Pyrenejích
Tourmalet jsem přejel už před 14 lety z druhé strany při návratu z Portugalska.
Lurdy - poutní bazilika. Pomyslně jsem tu zahájil putování přes celé Španělsko do Santiaga de Compostela.
Lurdy - Bernadette Soubirousové (na svíčce vlevo) se tu zjevila panenka Maria a ukázala jí léčivý pramen.
Pyrenejští pastevci už sváděli stáda do údolí.
Přes průsmyk Port de Larrau (1578m) jsem se přehoupnul z Francie do Španělska.
Foz de Lumbier, vápencová soutěska u španělského města Sangüesa, kterou jsem opustil Pyreneje. Projíždí jí stěrková cyklostezka.
Španělé milují slavnosti - fiestas. V podpyrenejských městech zrovna probíhaly 'Fiestas Patronales', oslavy patronů města s procesím obřích hlav.
První kilometry na španělských mesetách
Severovýchodní Španělsko
Severovýchodní Španělsko
V severovýchodním Španělsku jsem se vydal prozkoumat hory Sierra de la Demanda. (Vzadu za městem Nájera)
... Po kamenitých cestách jsem vydupal do 2000 a objel nejvyšší horu San Lorezno.
... Z kopců mě ale vymetla tahle sprcha. Po sjezdu do lyžařského střediska Valdezcaray jsem běhal do schodů, abych se zahřál.
Poutní stezka do Santiaga vede často nevábnou krajinou podél rušných silnic. Už 500 km před Santiagem po ní šlo solidní procesí.
Meseta, vnitrozemská náhorní planina u severošpanělského Burgosu.
Z planin za Burgosem jsem odbočil do Kantaberského pohoří (Cordillera Cantábrica), které se táhne podél severního pobřeží.
Branou do Kantaberského pohoří, kterým jsem se protloukal až k Santiagu, byla tahle soutěska.
Z Kantaberského pohoří mě nejvíc zajímaly hory Picos de Europa. Ve středisku Fuente Dé jsem se ubytoval v kempu, kterému šéfoval tento 'hombre'.
Picos de Europa: z Fuente Dé jsem se nechal vynést lanovkou a dopřál jsem si odpočinkovou pěší túrku.
Picos de Europa - výšlap k chatě Cabaña Verónica
Picos de Europa - chata Cabaña Verónica ve 2 300 m
Z výšlapu po Picos de Europa se naskytl i pohled do kaňonu Cares.
Další den jsem objížděl Picos de Europa po východní straně.
... Po štěrkovkách jsem vydupal k hotelu Áliva.
Hotel Áliva stojí přímo pod stěnami Peña Vieja (2617m), jednoho z nejvyšších vrcholů Picos de Europa.
... Sjezd na sever probíhal po parádním hřebínku.
Sjezd od hotelu Áliva do vesnice Sotres (Picos de Europa)
Opuštěná pastevecká osada nad vesnicí Sotres (Picos de Europa)
Všudypřítomné ploty ztěžovaly nocování skoro po celém Španělsku. Pod jezery Covadonga jsem musel vzít totální nouzovku u cesty.
Ranní výjezd k jezerům Covadonga (silnice vpravo). Úplně na obzoru je trochu patrné moře.
Výjezd k jezerům Covadonga je cyklistickou lahůdkou s převýšením přes 1000 m.
Druhé z jezer Covadonga, vzadu opět Picos de Europa.
A další noční nouzovka - obydlel jsem stezku na oplocenou pastvinu.
Večerní menu, které se mi ani po sedmdesáté za sebou nepřejedlo: těstoviny s tuňákem, cibulí a česnekem. Dámské návštěvy jsem nepředpokládal...
Západně od Picos de Europa jsem si vyjel na kopec Gamoniteiru.
Na skalnatý kopec Gamoniteiru (1791 m) se dá vyjet po silničce k vysílači.
Pohled z vrcholu Gamoniteiru: vpravo nahoře pobřeží Biskajského zálivu.
Pak jsem se protloukal přes hory doly Kantaberského pohoří dál na západ. V průsmyku Puerto de Somiedo (1486m) stála víska El Puertu.
Někde vzadu je poslední větší průsmyk před Santiagem, Puerto de Ancares.
Ve sjezdu z Puerto de Ancares (1648m) jsem koupil další ledové osvěžení.
Cesta na Santiago byla ale ještě hodně klikatá. Sierra de Ancares
Jediná rovná plocha široko daleko, v 1100 m.n.m.
Před Santiagem jsem se napojil na Camino Frances, poutní stezku z francouzských Lurd.
Kilometrovník na Svatojakubské cestě
Santiago de Compostela - na prostranství před katedrálou se sbíhají poutní stezky ze všech světových stran.
Svatojakubská mušle a poutnická hůl, suvenýry ze Santiaga de Compostela
Cestou ze Santiaga k moři by člověk skoro nevěřil, že je ve Španělsku.
Vzadu vlevo je mys Finisterre.
Maják na mysu Finisterre, jednom z nejzápadnějších výběžků Evropy.
Finisterre - bota vpravo je kovová, coby hold svatojakubským poutníkům.
Podvečerní Finisterre z místa, kde jsem stanoval.
Západ na Finisterre
Západ na Finisterre
Po pobřeží jsem valil na jih směr Portugalsko.
Šťavnatá krajina na španělsko-portugalském pomezí
Opršelá silnice v portugalském národním parku Peneda-Gerês
Vesnička Peneda v portugalském NP Peneda-Gerês
Poutní místo Santuário de Nossa Senhora da Peneda. Nechal jsem tu kolo a vyrazil na pěší výšlap k přehradě Pantano da Peneda.
... Byla to vycházka krásným žulovým světem...
Moje kroky vedly k přehradě Pantano da Peneda na žulové pláni ve výšce 1000 mnm.
Přehrada Pantano da Peneda v NP Peneda-Gerês
Květy portugalského podzimu (NP Peneda-Gerês)
Pro zdejší kraj jsou typické kamenné spižírny 'espigueiros'. (Vesnice Soajo v NP Peneda-Gerês)
Přehrada Vilarinho da Furna v NP Peneda-Gerês
Národním parkem Peneda-Gerês prochází stará římská cesta (Geira Romana). Její fragmenty včetně žulových milníků jsou dodnes patrné. (Nad přehradou Vilarinho da Furna)
I pěknými vodopády NP Peneda-Gerês oplývá. (Cascata do Arado nad vesnicí Ermida Gerês)
Žulových krás jediného portugalského národního parku Peneda-Gerês jsem si užíval několik dní. (Skalky nad vesnicí Ermida Gerês)
Cestou do dalších portugalských hor Montezinho začala éra krásného a teplého počasí, které vydrželo až na Gibraltar.
Po štěrkových cestách jsem vyjel do hor Montezinho na portugalsko-španělském pomezí.
Montezinho, další portugalské žulové hory
V horách Montezinho jsem vyjel na pláň ve výšce 1200m s několika přehradami.
... Jednou z nich byla Albufeira de Serra Serrada. Větrníky vzadu už jsou španělské.
Řeka Duoro tvoří hranici mezi Portugalskem a Španělskem. Po hrázi vpravo jsem přejel do Španělska.
Hraniční řeka Duoro u města Miranda do Duoro
Ráno na západošpanělské mesetě
Cordillera Central - ve středošpanělských horách jsem vyjel na konečnou silnice La Plataforma de Gredos (1800m) a přebivakoval v útulně.
... Další den ráno jsem vyrazil na pěší výšlap po horách Sierra de Gredos v systému Cordillera Central.
... Mým cílem byl štít Almanzor, skalnatý zub uprostřed.
... Byl to pěkný výšlap 'tatranskou' dolinou s jezerem Laguna Grande.
Pod vrcholem Almanzoru
Na Almanzoru (2 592 m), nejvyšším vrcholu celé Cordillery Cenral
Pohled z Almanzoru zpět k jezeru Laguna Grande
Další den jsem objížděl hory Sierra de Gredos na jih. Ráno pod Plataforma de Gredos
Guisando - městečko na jižních svazích Sierry de Gredos. V horách nad ním jsem podnikl další pěší výstup.
... Pěší výstup na kopec La Mira vedl kolem skalních věží Los Galayos.
... Pod věžemi Los Galayos stojí lezecká chatka Victory.
... Ve stínu chatky jsem poobědval, načež ke mně přišel tenhle macek a regulerně mě ze svého oblíbeného místečka vyhodil.
Pohled z vrcholové planiny La Mira zpět na Los Galayos
Vrchol La Mira (2343m), vzadu se táhne další pohoří Cordillery Central, Sierra Guadarrama, kde jsem chodil minulý podzim.
Sierra de Gredos z vrcholu La Mira: špička uprostřed je předvčerejší Almanzor.
Pak jsem valil na jih, směr Sierra Nevada. Silnice přes mesetu občas připomínaly nevadské dálavy. Na hlavních španělských silnicích potěší cyklistu široké a kvalitní krajnice.
Andalůzské kopce pokrývá nekonečno oliv.
Las olivas, Andalůzie
A kvůli téhle siluetě jsem vlastně celou cestu vypravil: na Veletu v pohoří Sierra Nevada vede nejvýše položená silnice Evropy.
První kilometry výjezdu z Granady na Veletu. Na obzoru je smogová poklička nad Granadou.
Výjezd z Granady na Veletu
... Ve 2200 m leží lyžařské středisko Pradollano. Vpravo špička Velety
.... Navečer mě silnice vynesla nad 3000 m. Vpravo je Veleta, vlevo zítřejší Mulhacén.
Pod vrškem Velety asfalt končí a poslední kilometry vedou po štěrku.
Veleta (3 396m) - kousek pod vrškem končí nejvyšší silnice Evropy. Po skoro 50 km výjezdu z Granady.
Na Veletě jsem chytl parádní západ slunce. Na obzoru je patrné pobřeží Středozemního moře.
Na noc jsem se uchýlil do bivakové chatky Vivac de la Carihuela. V 3 205 m zdaleka nejvyšší nocleh výpravy.
... Uvnitř bylo nachytané teplo ze dne. Krásně jsem si tu usušil věci.
Za Veletou se nabízí pro cyklisty parádní možnost traverzu Sierra Nevady po staré kamenité cestě.
Přejezd Sierra Nevady pod Mulhacén
Přejezd Sierra Nevady pod Mulhacén
Cesta sleduje hřeben Sierra Nevady ve výšce 3000 m až pod nejvyšší vrchol Mulhacén vzadu.
Jezírko Lagunas de Río Seco mezi Veletou a Mulhacénem
Nakonec jsem si ještě vyběhl na Mulhacén. Pohled zpod vršku zpět na Veletu. Kolo jsem nechal zaparkované v chatce u jezírka uprostřed.
Po 14 letech opět na Mulhacénu (3 482m), střeše Pyrenejského poloostrova
Zpod Mulhacénu sjíždí cesta na jih. Tudy jsem před 14 lety přijel a z časových důvodů traverz na Veletu nedokončil.
Další den jsem se rychle ocitl na Slunečném pobřeží, Costa del Sol.
Kaňon El Chorro nedaleko pobřeží
El Chorro - soutěskou vede zavěšený turistický chodník Caminito del Rey, vpravo se do skály zavrtává železniční trať.
Viadukt v městečku Ronda, další andalůzská perla
Algatocín, jedna z typicky bílých andalůzských vesniček
Na obzoru Rock of Gibraltar
... A pohled opačným směrem, z Gibraltarské skály na Španělsko. Těsně pod vršek se dá vydupat na kole.
... A samozřejmě zdejší pan domácí...
Soumrak nad Gibraltarskou úžinou. Vlevo na obzoru Afrika.
Gibraltrar: dalo to dost práce najít v setmělých uličkách jediný zdejší hostel (25,- E za noc)
Gibraltarská runway křižuje silnici do Španělska. Letadla mívají přednost...
Trajekt, kterým jsem přejel ze španělského Algeciras do marockého Tangeru-Med.
Na obzoru Afrika
Po španělském klídku a luxusu jsem si v Maroku těžko zvykal...
Pohled ze stanu v prvním marockém ránu.
V Maroku málo vídaný obrázek - rozsáhlé lesy při přejezdu pohoří Ríf.
Už typičtější marocký obrázek (město Jorf El Melha mezi Rífem a Atlasem)
Širé lány mezi Rífem a Atlasem
Při výjezdu na Střední Atlas jsem protnul cedrový háj plný makaků. (Národní park Ifrane)
... Je to oblíbené výletní místo (NP Ifrane, 5 km východně od města Azrou)
... Opičky tady zobají z ruky.
1969 není letopočet, ale výška prvního většího marockého průsmyku Jbel Habri na Středním Atlasu.
... Překvapil mě tu čerstvý sníh. Moje marocké cíle totiž ležely ještě o 1000 m výš...
Řeka Oued Guigou podél silnice RN13 na Středním Atlase
Zelinářství ve 2000. (Průsmyk Col du Zad, Střední Atlas)
Průsmykem Col du Zad (2178m) jsem se přehoupnul přes Střední Atlas.
Některé marocké hotely poskytují svoje dvorky jako levný kemp. Docela rád jsem jich využíval. Na noc jsem se v Maroku necítil ideálně... (Hotel Meteorite u městečka Zeida)
Nakupování v Maroku je kapitola sama pro sebe. Samošky nebo supermarkety se vyskytují jen výjimečně ve velkých městech.
... Tady jsme si s prodavačem na chvilku role vyměnili.
... Jeho paní zatím venku cmuchtila nějaké ryby.
... Drtivá většina krámků ale vypadá takto - vše za pultem a ukaž si prstem...
... Bývají si podobné jako vejce vejci.
Údolí, kterým jsem se zvedl do Vysokého Atlasu.
Říjen na Vysokém Atlase
Silnice RN12 stoupá na bezejmenný, 2300 m vysoký průsmyk na Vysokém Atlase.
Jezero Lac de Tislit, Vysoký Atlas
Berberské teenagerky se nechtěly-chtěly fotit. Na oslíku se tu jinak drandí běžně.
Tenhle malý švihák přišel v nepadnoucím sáčku poprosit o bonbon.
Berberské pradleny
Imilchil - městečko ve 2000 m
... A zdejší Ovoce-zelenina
Agoudal, ještě výše položená obec s hliněnými domky
... A v ní další krámek, kde se dá koupit všechno a nic.
A nejdražší poklad Maroka - spratci. V Agoudalu mi strhávali věci z bagáže. Když jsem na ně vzal foťák, tvářili se jako ublížená neviňátka.
V Agoudalu odbočuje štěrková cesta na průsmyk Ouano, moje marocké výškové nej.
Tady se opravdu bydlí. Berberská hliněná vesnička pod průsmykem Ouano
Výjezd na průsmyk Ouano - pro mě nejhezčí kilometry v Maroku.
... Jediný dopravní ruch, který jsem tu potkával, byli evropští motorkáři.
Tizi-n'Ouano (2 910 m), jeden z nejvyšších průsmyků Maroka
Sjezd z Ouano na jižní, 'saharskou' stranu
Sjezd z Ouano na jižní, 'saharskou' stranu
Další stanování na hotelovém dvorku (hotel Nomad Valley ve vesnici M'Semrir)
Po prašných etapách...
Soutěska Dades
V soutěsce Dades
Nojo, desátého dne jsem vyměknul a začal malým loudilům rozdávat bonbony.
V soutěsce Dades
Nene, berberské ženy nefotit! Tahle ale vyloudila půlku chleba, takže měla smůlu.
Skalní útvary Pattes de Singes, Opičí tlapky na konci údolí Dades
I tyhle úsměvy u Opičích tlapek byly za bonbon...
Za soumraku, už na předsaharských pláních, kolem mě prošli berbeři s velbloudy.
Tenhle šejdíř mě pozval na čaj. Vyklubala se z toho otravná předváděčka koberců.
... Abych se vysvobodil, koupil jsem si aspoň stříbrný přívěšek.
A naopak nejhodnější člověk, kterého jsem v Maroku poznal. Nechal mě přespat na své palmové plantáži.
... Stan jsem si postavil mezi sluneční kolektory. Ráno je zaměstnanci plantáže přišli otočit za sluncem a všichni si se mnou obřadně potřásli rukou.
Studna na poušti. Další den jsem konečně dorazil na Saharu.
... Kousek od studny měli tábor Nomádi.
Na Sahaře jsem mířil k písečným dunám Erg Chebbi (na obzoru vlevo).
Erg Chebbi - udělal jsem chybu a na duny vyrazil v tom nejnavštěvovanějším místě u města Merzouga.
... Veškerou pouštní romantiku tady rozjezdila auta.
... Navečer sem pak velbloudí karavany navezou další hordy návštěvníků.
Šplhání na Grande Dune de Merzouga (Erg Chebbi)
Na Grande Dune de Merzouga (Erg Chebbi)
Pohled na jih - kopečky vzadu už jsou v Alžíru.
Italové Michele a Lorenzo, skoro jediní kolegové, které jsem v Maroku potkal. Velcí pohodáři - vezli si s sebou i skládací křesílka.
Merzouga - připraveno na písečnou lyžovačku
Pak zbýval poslední úsek - přejezd skoro přes celé Maroko na letadlo do Marrakéše.
Tržiště v Rissani
Pro marocká děcka je dálkový cyklista neodolatelná atrakce. Tahle holčina se mi dokonce nabízela jako nevěsta. Máma se jen opodál smála.
Na saharských pláních se dají najít parádní kousky trilobitů i krystalů.
Hřbitov na poušti
Takhle vypadá většina marocké Sahary.
Několik dnů přejezdu pod Atlas si bylo podobných jako vejce vejci.
Nejhezčí marocký nocleh. Ráno jsem se ještě prošel kolem stanu (uprostřed).
U města N'Knob
Podvečer za městem N'Knob
Otevřená hamada příliš mnoho úkrytu na noc neskýtá...
V Maroku vzácný obrázek - říční koryto plné vody. (Řeka Dráa u města Agdz)
Jeden obchodník se ze mě pokusil udělat velitele karavany.
Sahara končí na úpatí pohoří Antiatlas. Fotka zpod průsmyku Tizi n'Tiniffift (1660m)
Orientální palác ve městě Ouarzazate
Ouarzazate - hned se mě ujal samozvaný průvodce a ukázal mi uličky staré medíny.
... Dovedl mě i do staré synagogy. Židovská komunita se ale už dávno odstěhovala.
Na střechách medíny Ouarzazate
A opět na úpatí Vysokého Atlasu
Berberské vesničky z výjezdu na Vysoký Atlas
Po silnici RN10 jsem stoupal na průsmyk Tizi n'Tichka.
Vysoký Atlas od průsmyku Tichka
Průsmyk Tizi n'Tichka (2260m), poslední překážka před Marrakéšem
Sjezd z průsmyku Tichka
Berberská vesnice ve sjezdu z průsmyku Tichka
A úplně jiný svět - náměstí Djemaa El Fna v Marrakéši
... Pořádný orientální humbuk tu propuká se soumrakem.
... Ještě šílenější rej se odehrává v uličkách staré medíny.
V Marrakéši jsem několik dní čekal na odlet. Oblíbená kratochvíle byla procházka po trhu staré medíny.
Marrakéš - medína
Marrakéš - medína
Marrakéš - medína
Marrakéš - medína
Šipka nahoře vpravo ukazuje k mému marrakéšskému hostelu Riad Dia.
... Takto vypadal můj pokoj, příliš klidu v něm nebylo...
A obligátní balení kola do letadla. (Krabici jsem pořídil v cykloobchodu na Avenue Houmanne El Fetouaki.)