Pěšky z domu k moři (Žamberk-Jadran) 2022
Splněný sen: jít do dálky, šlapat a šlapat, kam až to jde, pokud možno až na konečnou - tedy k moři. Měsíc jsem pochodoval napříč republikou, Rakouskem a Slovinskem, až jsem nakonec jednoho dne vkročil do vln chorvatského Jadranu. Na zádech jsem si nesl už docela vytříbenou ultralehkou výbavu, pokrývající veškeré živobytí kromě jídla - to jsem skoro denně nakupoval cestou. Rekultivační noci v hotelu proběhly jen dvě (v Mikulově a Grazu), zbytek jsem odbydlel v jednomístném stanu.
Vzhledem k termínu (přelom dubna a května) jsem se při přechodu Alp držel až příliš u země - řídil jsem se podle Krkonoš, kde v té době ležel nad 1200 sníh. Ukázalo se, že jsem měl být kurážnější a jít více horami - jedna z mála vad na kráse mého zatím nejdelšího pochoďáku. Občas to holt bylo docela nezáživné šlapání po alpských předhůřích, často po asfaltu. O to více jsem si vážil závanu dobrodružství v odlehlých horách na slovinsko-chorvatském pomezí, kde nakonec došlo i na setkání s medvědí rodinkou.
Cca 1000 km, 28 dní
Podrobná, ale ne stoprocentní trasa zde
Slavnostní vykročení od domovních dveří v Žamberku
První den jsme se trochu sžívali s novým ultralehkým parťákem. Na kolejích Mladějovské hornické dráhy.
Za Moravskou Třebovou jsem obydlel přístřešek v trampské osadě Kvíčalka.
Ranní optimismus před Jevíčkem
Kůrovec odkryl výhledy z vrchu Hušák před Jevíčkem.
Sovětským zajatcům, kteří zahynuli při stavbě 'Hitlerovy' dálnice. Její zbytky mě budou doprovázet až za Brno.
Na Drahanské vrchovině, zplundrované kůrovcem, nebylo místy ani poznat, kudy vede značená cesta.
Na hřebenu Drahanské vrchoviny
Skalky (735 m), nejvyšší bod Drahanské vrchoviny s meteorologickým radarem
Ráno na Drahanské vrchovině.
Z Drahanské vrchoviny jsem sestupoval podél říčky Luha do Moravského krasu, který propršel.
Nad Brnem běžela cesta po pěkném skalnatém hřebínku Babí lom, bohužel v dešti.
Probuzení v lese u Brna
Brno jsem obcházel uctivým obloukem.
Most nedokončené 'Hitlerovy' dálnice jižně od Brna
U Židlochovic jsem se na chvíli napojil na svatojakubskou poutní stezku. Smekám před každým, kdo dojde až do španělské Compostely...
Podvečer na Svratce
Za týden jsem došlapal na druhý konec republiky s Pálavou na dohled.
Přešel jsem moravské moře a těšil se na přechod Pálavy.
... A opačný pohled - Nové Mlýny od věstonických vinohradů na úpatí Pálavy.
Pálava - Dívčí hrady
Pálav zuřivě kvetla. Vzadu její nejvyšší kopec Děvín.
Mikulov a Pálava z posledního českého kilometru
A první rakouský kilometr
'Rakouská Pálava' - skalka Stoamandl u Falkensteinu
'Rakouská Pálava' - hrad Falkenstein
'Rakouská Morava' - sklípky v uličce Kellergasse ve Falkensteinu
... A stejnojmenná ulička za kopcem v Kleinhadersdorfu
Padlým kamarádům z wehrmachtu na kraji městečka Mistelbach, Dolní Rakousy
... A padlým rudoarmějcům, na opačném konci Mistelbachu, Dolní Rakousy
Dolní Rakousy - cestou k Dunaji. Ano, občas trochu nůďo...
Dolní Rakousy - zpestřením pochodu k Dunaji byl přechod Buschbergu (491 m), nejvyššího kopce oblasti Weinviertel a také rakouských Karpat.
Dolní Rakousy - z Michelbergu, kopce s poutní kaplí nalevo, by už měl být vidět Dunaj.
... A pak trochu euforie: pohled z Michelbergu přes Dunaj (světlý flek uprostřed) na Vídeň (na levém obzoru) a kopce Vídeňského lesa, tedy Alpy, kam zítra vstoupím.
Po vodní elektrárně ve Stockerau jsem přešel Dunaj a v kopcích Vídeňského lesa vstoupil do alpské oblasti.
... A pak ještě zaslepené staré rameno Dunaje, Donau Altarm, pod hradem Greifenstein
Ve Vídeňském lese, jen pár kiláků od metropole...
Vídeňský les - Lurdská jeskyně (Lourdesgrotte) je s 80 000 návštěvníky ročně nejvýznamnějším poutním místem v okolí Vídně.
Vídeňský les - údolí Hagenbachklamm
Večer předmájový - rakouští hasiči jedou stavět máju.
Česneková ulička ve Vídeňském lese
Vídeň (na obzoru) jsem komplet obešel po kopcích Vídeňského lesa.
Podvečer ve Vídeňském lese
Při výstupu na vápencovou stěnu Hohe Wand jsem nečekaně cvičil na žebříkách a řetězech. (Dolní Rakousko)
... A nahoře na Hohe Wandu jsem se večer ocitl bez vody. Zachránili mě tito dobří lidé. Pán byl v dětství odsunutý ze Sokolovska a uměl pár vět česky. (Dolní Rakousko)
Parádní ráno na Hohe Wandu, vápencové stěně, která tvoří východní okraj rakouských Alp.
Setkání na Hohe Wandu. (Dolní Rakousko)
Sestupová cesta z Hohe Wandu mě protáhla patnáctimetrovým komínem jeskyně Frauenlucke.
A stěny Hohe Wand zespodu
Skutečné alpské velikány jsem vzhledem k ročnímu období jen míjel. Klosterwapen (2076 m) (Dolní Rakousko)
Těžba smoly ('Pecherei') ve východním alpském podhůří (Dolní Rakousko)
Rakousko - praní fuseklí, samozřejmě s biologicky odbouratelným mýdlem...
(Rakousko) V lesích štýrského alpského podhůří
(Rakousko) Ve štýrském alpském podhůří
(Rakousko) Ve štýrském alpském podhůří jsem šlapal často po otravných silnicích.
(Rakousko) Statek ve štýrském alpském podhůří
(Rakousko) Oblíbená chuťovka - balení stanu v dešti. Zbyl po něm jen suchý flek v listí.
(Rakousko) Soutěska Kleine Raabklamm před Štýrským Hradcem, po nočním lijáku.
(Rakousko) Největší žížalák, jakého jsem kdy viděl...
(Rakousko) Pochod na Štýrský Hradec probíhal v celodenním dešti.
Graz - rekultivační noc v hotelu
(Rakousko) Štýrský Hradec jsem musel přešlapat celý napříč.
(Rakousko) Zpětný pohled na Štýrský Hradec z rozhledny Buchkogel
(Rakousko) V jižním Štýrsku pokračoval nepříliš zábavný pochoďák po alpských podhůřích, pokračovalo i moje nepříliš oblíbené počasí - pařáky s přeháňkami a bouřkami.
(Rakousko) Štýrské městečko Stainz
... Autobusou zastávkou jim tu prorůstá žirafa.
(Rakousko) Jihoštýrský statek
Poslední rakouské kilometry; po kopcích vzadu už vede slovinská hranice.
Na poslední rakouskou noc jsem se ukryl v hradním příkopě.
Statek na konci Rakouska
Na rakousko-slovinské hranici pod kopcem Kapunar ve výšce 1000 m n.m.
Výhled na sestupu do Slovinska - vzadu pásmo Pohorje, po kterém budu šlapat zítra.
(Slovinsko) Řeka Dráva ve Vuhredu
... A pohled opačně - vlevo vzadu kopce, kde jsem překračoval rakouskou hranici (Slovinsko)
Většinu Slovinska jsem absolvoval po dálkové trase E6.
Letošní novinka v mojí výbavě - filtřík na vodu, který mi ušetřil spoustu starostí. Takto jsem filtroval potůček ve slovinském Pohorje.
(Slovinsko) Podvečer na hřebenech Pohorje
(Slovinsko) Z Pohorje se otvíral pohled na dominantu Uršlja gora s vysílačem, kam budu dupat zítra.
(Slovinsko) Podvečer na hřebenech Pohorje.
(Slovinsko) Zapadající slunce krásně osvítilo moderní kapličku pod vrcholem Kremžarjev Vrh v Pohorje.
(Slovinsko) Ze Slovinského Hradce (Slovenj Gradec) jsem dupal 1 200 výškových metrů na kopec Uršlja gora (uprostřed).
... Pod vrcholem ještě leželo trochu sněhu a ze slehlé trávy rašilo jaro...
(Slovinsko) Uršlja gora (1699 m) - aspoň jeden trochu solidnější alpský kopec, který jsem na pochoďáku zdolal...
(Slovinsko) Výhled z Uršlje gory
... Na opačnou stranu byly vidět štíty Savinjských Alp
(Slovinsko) Uršlja gora - kromě vysílače stojí na vršku ještě chata a poutní kostel.
... jeho vnitřek
(Slovinsko) Uršlja gora - vrcholová odměna u vrcholové chaty
(Slovinsko) po sestupu z Uršlje gory jsem jediný rovný plácek pro stan našel na myslivecké střelnici.
Lesy slovinských hor oplývají úžasnou svěžestí a čistotou.
Slovinské alpské podhůří
Slovinské alpské podhůří
(Slovinsko) Na hřebenech alpského podhůří se vyskytovalo pozoruhodné množství kostelů a také kvetoucích stromů - i ve výšce 1000 m. n.m. (Cerkev Matere Božje u osady Čreta)
(Slovinsko) Památník partyzánům na hřebeni u Črety
(Slovinsko) Další 'hřebenový' kostelík, tentokrát Sv. Jošt ve stejnojmenné osadě.
(Slovinsko) Klasický slovinský sušák sena v osadě Motnik
(Slovinsko) Motnik
(Slovinsko) V kopcích nad průsmykem Trojane žije sběratel starých škodovek.
(Slovinsko) Ráno po bouřlivé noci
(Slovinsko) Lekce slovinštiny: otroci jsou děti a počasi znamená pomalu.
(Slovinsko) O dost vážnější cedule - v lesích jižního Slovinska jsem vstupoval do hájemství medvědů.
(Slovinsko) Opět po bouřce, tentokrát za městem Grosuplje. V lese uprostřed jsem následně přespal.
(Slovinsko) Obídek na prahu opuštěné hájenky v jihoslovinských lesích
(Slovinsko) Brumlovi v patách
(Slovinsko) Medvědi jsou maskotem jihoslovinského Krasu; na jezeře Bloško i rybařili.
(Slovinsko) Z medvídků jsme měl bobky - na noc jsem věšel veškeré potenciální pochutiny na strom.
Orientoval jsem se podle offline verze Map.cz v mobilu, schéma trasy s kilometráží a důležitými body jsem měl vytištěné i na papíře.
(Jižní Slovinsko) I přes pečlivé plánování jsem se nevyhnul dlouhým úsekům po asfaltu, jako třeba na pláních jihoslovinského Krasu.
(Jižní Slovinsko) Řeka Loški obrh, za kterou jsem vstoupil do pohoří Snežnik.
(Jižní Slovinsko) Hrad Snežnik na úpatí stejnojmenného pohoří.
(Jižní Slovinsko) Pod Snežnikem jsem se na chvíli napojil na nový dálkový trail Via Dinarica.
(Jižní Slovinsko) Veliki Snežnik (1796 m), nejvyšší hora pohoří Snežnik, na kterou jsem měl už dlouho spadeno.
(Jižní Slovinsko) Osada Leskova dolina, jediná vytipovaná možnost nabrat vodu, byla opuštěná. Byl jsem v pytli. Poslední záchranou byl tento sud.
... Z břečky na jeho dně jsem díky filtru získal vodu na dva dny. Od té doby jsem chodící reklamou na filtr Sawyer, byť jsem si ho koupil za své...
(Jižní Slovinsko) Na Snežniku
(Jižní Slovinsko) Balvanový les pod vrcholem Velikeho Snežniku
(Jižní Slovinsko) Pohled ze Snežniku na nedozírné lesy, kterými jsem šel do Chorvatska. Kromě auta s hraniční policií a medvěda jsem tam nepotkal živáčka.
(Jižní Slovinsko) Vrchol Velikeho Snežniku.
(Jižní Slovinsko) Z vrcholu Velikeho Snežniku (1796 m) jsem konečně spatřil chorvatské moře: napravo poloostrov Istrie, uprostřed ostrov Cres.
(Slovinsko-chorvatská hranice) Setkání, které dlouho viselo ve vzduchu. Svěrače jsem udržel, fotoaparát bohužel ne...
(Chorvatsko) Na prvním chorvatském kilometru mě bouřka zahnala do trosek starých italských kasáren.
(Chorvatsko) ... A jen o pár minut později. Krasová planina bývalého vojenského prostoru Gumance.
(Chorvatsko) V bivakové chatce Skloniště Rebar jsem našel noční úkryt před medvědy.
(Chorvatsko) ... Její vnitřek byl nevábný, ale za petlici na dveřích jsem byl vděčný...
(Chorvatsko) Nedaleko chaty je krasová vyvěračka Izvor vele vode, kde jsem po dvou dnech v suchých vápencových horách konečně nabral vodu.
(Chorvatsko) Ležel přímo na cestě, pár kilometrů od moře. Máma přede mnou utekla. Snad se zase sešli...
(Chorvatsko) V přímořském městě Kastav jsem se střihem ocitl ve Středomoří. Ruina kostela Crekvina.
(Chorvatsko) Pohled z hradeb v Kastavu zpět na hory, odkud jsem přišel - teď už jiný svět...
(Chorvatsko) Poslední míle ve městě Kastav
(Chorvatsko) ... A pak se to konečně stalo - máchám ošlapané nohy v Jadranu.
(Chorvatsko) A ještě 'vrcholové foto' jako poděkování skvělé výbavě. Hlavně boty vypadají i po 1000 km a 28 dnech šlapání jako nové...
(Chorvatsko) Vykoupaný a navoněný mířím na autobus do Rijeky a ještě ten večer přímou linkou do Prahy.