Kanáry 2 - přechod Fuerteventury 2023
Podélný přechod nejsuššího a největrnějšího z Kanárských ostrovů. Základní kostru pochodu tvořila dálková trasa GR 131, ale udělal jsem spoustu zacházek, abych navštívil nejzajímavější místa ostrova. Moc pěkný a překvapivé pestrý pochoďák sopečnou pouští. Opravdu tu pořád fouká (z čehož bývá i odvozován název ostrova), spadlo i pár dešťových kapek, ale dubnové klima bylo velmi fajnové.
Trasa přechodu ZDE. Chybí rozcvičkový výstup na nejvyšší horu Pico de la Zarza a závěrečná vycházka po ostrůvku Isla de Lobos.
Přílet na Fuerteventuru - dole středisko Caleta de Fuste, kde jsem přespal první noc.
První noc jsem strávil ve fajnovém bungalovu v Caleta de Fuste. Ráno se mi ani nechtělo pryč...
První ráno jsem se přepravil autobusem na jih ostrova k majáku Morro Jable, odkud jsem šlapal na nejvyšší horu Fuerteventury.
Štěrkovka, po které jsem šlapal tam a zpátky na nejvyšší horu ostrova, Pico de la Zarza (vzadu).
Pod vrcholem Pico de la Zarza
Pod vrcholem Pico de la Zarza
Na Pico de la Zarza (807 m), nejvyšším bodě Fuerteventury
Pohled z Pico de la Zarza - na sever spadá pohoří Jandia do skalnatých stěn.
Z Pico de la Zarza jsem obhlížel budoucí kilometry: nalevo zítřejší cílová vesnička Cofete, po pláží napravo od ní budu šlapat pozítří.
U Morro Jable jsem poprvé přespal pod novinkou v mojí výbavě - ultralehkým tarpem stavěným na trekovou hůlku.
Druhý den jsem se tímhle terénním autobusem přehrkal po prašných silnicích na nejzápadnější výběžek Punta de Jandia, odkud jsem vyrazil na přechod ostrova.
První kilometry přechodu ostrova: po pobřeží jsem směřoval přes vesničku Puerto de la Santa Cruz do hor na obzoru.
Pobřeží u Puerto de la Santa Cruz bylo až na výjimky pusté.
.... stejně jako pohled do vnitrozemí - pro mě úžasná vulkanická poušť.
GR 131, po které jsem šel většinu přechodu, bývá umeteným chodníčkem v kamenité poušti.
Na Fuerteventuře vzácný úkaz - tekoucí voda. Nafiltroval jsem si tu na přechod přes hory vzadu. (Pastevecká samota Casas de Joros)
Sedlem Degollada de Cofete jsem prošel na druhou stranu pohoří Jandia. Vzadu leze do mraku včerejší Pico de la Zarza.
Sestup z hor Jandia do vesničky Cofete
Cofete: strategická hospoda byla zavřená, musel jsem shánět vodu u lidí, ale nikdo nikde...
... Zachránila mě tahle paní - ze zahradních sudů jsem si nafiltroval vodu na večer a celý zítřek. Tekoucí pitnou vodu tu nemají.
Cofete - hřbitůvek u pláže
Bílý domek vzadu je Villa Winter u Cofete. Podle legend tu kuli pikle nacističtí pohlaváři.
Na větrné pláži u Cofete se mi podařilo najít solidní závětří.
Za Cofete jsem mašíroval několik kilometrů po úplně opuštěné pláži.
Z pláže za Cofete jsem se opět zvednul přes opuštěné hory do údolí Barranco de Penescecal.
... Nahoře (před městečkem La Pared) vedla GR 131 po krásné písečné polopoušti.
Zdejší písek se vydroluje ze slepenců plných ulit.
Pohled zpět, vzadu nejvyšší hora ostrova Pico de la Zazra
Před městečkem La Pared
Dole dnešní cíl, La Pared, přes kopce vzadu budu pochodovat zítra.
Podvečer u La Pared
La Pared - skoro ve městě se mi podařilo pěkně se zašít na noc.
Po zdejších horách běhá volně spousta koz. Na tyhle byl trochu smutný pohled. (Za La Paredem)
V osadě Las Hermosas za La Paredem
Za La Paredem se trochu otravně mašírovalo po štěrkové silnici.
... Naštěstí GR 131 brzo nastoupala do pěkných hor. (Za vesnicí Cardón)
... Nakonec až na skalnatý hřebínek u vrcholu Pasos.
Přes vrchol Pasos (uprostřed) běžel jeden z nejhezčích úseků GR 131 k městečku Pájara (vzadu vlevo).
I přes nadmořskou výšku 482 m mají zdejší kopce skoro velehorský charakter. (Pasos)
Skalky na kopci Pasos
Podvečer na kopci Pasos
Před městem Pajára
U města Pajára jsem se ubytoval ve starém lomu. Byl zároveň skládkou všeho možného...
Za městem Pajára jsem se opět odpojil z GR 131 a po prašné silnici zamířil k moři.
... pak po opuštěné pobřežní pěšině do městečka Ajuy.
V Ajuy jsem se konečně i vykoupal v moři.
V útesech za Ajuy vydlabal mořský příboj několik jeskyní. Caleta Negra je přístupná veřejnosti.
... a ještě o kus dál okno Peña Horadada
Cesta z Ajuy zpět do vnitrozemí vedla skalnatou soutěskou Barranco de Malpaso.
... ukrývá i parádní skalní okno Arco de las Peñitas.
Arco de las Peñitas
V Barranco Malpaso visí stezka na skalních plotnách (vlevo).
Spaní nad Barranco Malpaso. Skalnaté kopce vzadu budou zítřejší téma.
... a pohled opačným směrem: ze sedla Degollada de los Granadillos do Barranco Malpaso.
Sedlo Degollada de los Granadillos
Degollada de los Granadillos - tenhle fešák zobal oříšky skoro z ruky.
Po sotva znatelné pěšině jsem přecházel skalnatý hřebínek Pico Lima.
Pohled zpět na Pico Lima
Na Gran Montaña (711 m) - po hřebínku uprostřed jsem šel do městečka Betancuria (vzadu vlevo).
Betancuria bývala ve středověku hlavním městem ostrova. Za městem stojí ruiny františkánského kláštera.
V silničním sedle nad městem Betancuria stojí sochy králů Guize a Ayose, kteří vládli ostrovu v době, kdy si ho podmanili Normané (konec 14. st.).
Molino de los Llanos de la Concepción, jeden z mnoha na ostrově
Úsvit u Llanos de la Concepción
Pohled na dnešní etapu: k moři na obzoru a pak k sopce Tindaya úplně vpravo.
Na Fuerteventuře vzácný obrázek - zelené údolí s tekoucí vodou. Barranco de los Molinos těsně před ústím do moře.
... Tam je v zátoce zašitá rybářská osada Puertito de Los Molinos.
Následovalo pár kilometrů po opuštěných větrných útesech.
Pochod zpět do vnitrozemí k sopce Tindaya (úplně vlevo) - tmavý pruh uprostřed je starý lávový proud vytékající z kráteru Montaña Quemada
Posvátná Montaña de Tindaya: do děr a otvorů v jejích skalách ukrývali původní obyvatelé ostatky zesnulých.
Podvečerní výhled ze sopky Tindaya na stejnojmennou vesnici
Přenocoval jsem v lomu na úpatí Montaña de Tindaya.
Poprvé jsem vařil na tekutý líh.
Při dalším pochodu k moři jsem odbočil do rezervace Barranco Encantado o de los Enamorados se slepencovými útvary.
Barranco Encantado o de los Enamorados
Slepence plné fosílií v Barranco Encantado o de los Enamorados
Zátoka Playa de Esquinzo, odkud jsem pochodoval po pobřeží do městečka El Cotillo.
El Cotillo
Sopka Montaña Colorada - ve škvárovém lomu nalevo jsem se utábořil na noc.
Úsvit v lomě ve svahu Montaña Colorada
Ráno jsem Montaña Colorada přešel po hřebínku na sopku Calderón Hondo, která ukrývá skvěle zachovalý kráter.
Kráter Calderón Hondo
Kráter Calderón Hondo
Kde se na Fuerteventuře hemží turisti, hemží se i tyhle šikovné veverky. (Veverka berberská, Calderón Hondo)
Poslední štace: mezi dvěma starými vulkány jsem pochodoval na nejsevernější výběžek ostrova.
Lávový tunel Cueva del Dinero v nejsevernější části Fuerteventury
Popcorn Beach - pláž posetá úlomky mořských řas podobných korálům.
Nejsevernější výběžek ostrova - kdosi tu zřídil malou skalní kapličku. Na obzoru vpravo ostrov Lanzarote.
Poslední den jsem ještě podnikl výlet na přilehlý ostrůvek Lobos.
Isla de Lobos - barevný ostrůvek s přírodní rezervací, kterému dominuje vulkán Montaña La Caldera (vpravo).
Lobos - na Montaña La Caldera, vzadu Fuerteventura
